Humor

V kupé sedí kněz a rabín a tak se dají spolu do řeči. Rabína zajímá, jestli má kněz možnost nějakého kariérního postupu v církvi. "Kdyby to dobře šlo, tak bych se mohl stát biskupem." "A potom?" ptá se rabín. "Potom bych se mohl stát dokonce kardinálem." "A potom?" je nadále zvědavý rabín. "Nakonec bych se mohl stát i papežem," odpovídá trpělivě kněz. "A potom?" je čím dál tím víc zvědavý rabín. "Co potom? To chcete, abych se stal Bohem nebo co?" ztratí kněz trpělivost. "No, jednoho takového jsme u nás měli," podotkne rabín.

Blíží se Velikonoce a jedna farnost v New Yorku potřebuje květinovou výzdobu. Pan farář šel tedy zjistit k nejbližšímu květináři, kolik by to stálo. Když zjistil, že 500 dolarů, zklamán jde do dalšího květinářství. Tam zjistí, že výzdoba by stála 300 dolarů. "To už je lepší, ale ještě se podívám k Haroldovi," říká si kněz. Jaké je jeho překvapení, když firma Harold žádá pouze 100 dolarů. Na velikonoční neděli se hrnou lidé do kostela a všude kolem sebe vidí růže, karafiáty, azalky a další krásné květiny. A nad oltářem všichni vidí nápis z kosatců: "Boží Syn vstal z hrobu. Zato Haroldovy ceny se nehýbají!"

Řeholní sestra, celá zamyšlená, přechází vozovku a přitom se dívá vzhůru. Policista ji pozoruje a volá na ni: "Sestro, raději se dívejte, kam jdete, nebo půjdete tam, kam se koukáte!"

Celý týden bez přestání prší. Jeden lázeňský host je z toho celý nešťastný a když přijde servírka, aby mu přinesla jídlo, tak si před ní povzdychne: "To je úplná potopa." "Jak prosím?" ptá se servírka. "Copak jste nic neslyšela o Noemovi a o potopě?" "Nezlobte se, pane, ale já tu mám tolik práce, že jsem se v posledních dnech vůbec nedostala ke čtení novin."

Anglický biskup Woodcliff jednou cestoval do New Yorku. Při příletu se ho jistý novinář jednoho bulvárního plátku provokativně zeptal, jestli také navštíví místní noční podniky. Biskupa už varovali před tímto novinářem a proto biskup odpověděl rozvážně a obezřetně: "Copak vy zde v New Yorku máte noční podniky?" Následující den si v novinách mohl přečíst palcové titulky: První otázka biskupa Woodcliffa: "Jsou v New Yorku nějaké noční podniky?"

Říká pan farář jednomu svému neustále nespokojenému farníkovi: "Synu, ty máš v sobě ducha, který neustále všemu odporuje." "Otče, to tedy rozhodně není pravda!"

Jednou přijde pan farář do kostela, aby odsloužil mši, ale v kostele téměř ani noha. Pouze pár babiček a jeden malý ministrant. Pan farář se ptá: "Kde dnes všichni jsou? A kde je kostelník? A kde je varhaník - kdo dnes bude hrát?" "No přece Česká republika proti Kanadě!" zná odpověď ministrant.

Pan Vopršálek přichází do nebe. Svatý Petr otevře nebeskou bránu a povídá: "Tak pojďte dál, pane Vopršálek - hned se podíváme, kam patříte." A Petr otvírá Knihu života. Listuje a listuje a komentuje zápisy v této knize: "Tady čtu, že jste byl pravdomluvný, že jste pomáhal lidem...ale co to? Co tady ty krádeže a další nepoctivosti?" A Petr vraští své čelo a s panem Vopršálkem to vůbec nevypadá dobře. Pan Vopršálek se ale podívá Petrovi do očí a potom třikrát zakokrhá: "Kykyryký, kykyryký, kykyryký!" Svatý Petr okřikne pana Vopršálka, rychle ho zarazí a řekne: "Přestaňte rejpat a pojďte dál. Jste přijat!"

Ptá se pan farář v náboženství Pepíčka: "Jakého hříchu se dopustil Adam?"
"Snědl ovoce ze zakázaného stromu."
"A jak ho Pán Bůh potrestal?"
"Musel si vzít Evu."

Ptá se mladý mnich staršího, zkušenějšího mnicha, proč jejich klášterní kohout kokrhá tak časně zrána. Starší se na chvíli zamyslí a potom povídá: "To je přece jasné. Je to vlastně jeho jediná příležitost, kdy může promluvit, protože jakmile se probudí slepice, tak už nemá sebemenší šanci."

Charismatik, jezuita a dominikán chytají v člunu ryby. Charismatikovi brzy dojdou červi a tak vykročí z lodi a po vodě jde na břeh pro nové červy. Dominikán když to vidí, tak nevěří vlastním očím a říká: "Ten charismatik musí mít hodně silnou víru, že může chodit po vodě." Po chvíli ale i jezuitovi dojdou červi a udělá totéž. Dominikán nevěří vlastním očím. Když se oba vrátí do lodi, dominikánovi také dojdou červi a bojuje sám se sebou. Říká si: "Přece nemám menší víru než ti dva!" A vykročí z lodi. Okamžitě ale zmizí pod hladinou a potopí se. Charismatik se podívá na jezuitu a povídá mu: "Zdá se, že náš bratr nevěděl, kde jsou pod vodou kameny."

Babička hlídala na břehu řeky malého vnoučka Pepíčka. Chlapeček si hrál na břehu. V určité chvíli ale ztratil rovnováhu a spadl do vody. Zoufalá babička poklekla na břehu a úpěnlivě volala k Bohu: "Dobrý Bože, prosím tě, zachraň mého vnoučka, vždyť je to malé dítě..." Prosba babičky byla vyslyšena. Velká vlna vyhodila chlapce na břeh. Babička k němu přiběhla, vzala ho do náručí, podívala se jestli je v pořádku a jestli mu nic nechybí a potom se podívala k nebi a řekla: "Pane Bože, ale on měl ještě čepičku!"

Pan farář jede autobusem a spolu s ním je tam ještě skupina mladíků, kteří se dobře baví. Jeden z nich řekne: "Tři." A všichni propuknou v obrovský smích. Další potom řekne: "Deset." A zase následuje smích všech mladíků. Další řekne: "Dvacet." Opět burácivý smích. Kněz je zvědavý a tak se ptá kluků, čemu se tak smějí. Jeden z nich mu povídá: "To je, pane faráři, velice jednoduché. My známe velké množství vtipů. A abychom je nemuseli říkat celé, tak jsme si je očíslovali a místo nich vždy řekneme jenom číslo a pak se tomu vtipu smějeme." "A mohl bych si to také vyzkoušet?" ptá se kněz. "Samozřejmě!" "Devět." říká kněz. A kluci nic. "Patnáct," říká kněz další číslo. A kluci jsou naprosto v klidu a nikdo se nesměje. Panu faráři to nedá a tak se ptá: "A kluci, proč se nesmějete?" "Když vy to, pane faráři neumíte tak podat."

Jeden proslulý vídeňský kazatel, který žil v 18. století, byl známý tím, že ve svých kázáních nikoho moc nešetřil. Jednou při svém kázání řekl, že by mohl všechny vídeňské panny odvést z města na jediném trakaři. Kazatelova slova vyvolala ve vznešených kruzích takovou vlnu pobouření, že kněz byl požádán, aby svá slova korigoval. Ten slíbil, že se ke svému výroku vrátí v příštím kázání. V neděli tedy vystoupil na kazatelnu a začal: "Dotkla se vás moje slova z minulé neděle. Řekl jsem, že bych mohl odvést všechny vídeňské panny na jediném trakaři. Ale neřekl jsem, kolikrát bych s ním musel jet!"

 Jeden mnich ukazuje svým prstem na vysokou palmu a říká svému spolubratrovi: "Také sis všiml, že tamta opice se podobá našemu představenému?" "To ale od tebe opravdu není zdvořilé," odpověděl mu ten druhý. "Myslíš, že by nás ta opice mohla slyšet?" zeptal se ten první.

Pan Vopršálek potká svého kamaráda a ptá se ho, čím se živí. Ten kamarád mu povídá: "PPProdávám BBBible." "A to tě uživí?" je zvědavý pan Vopršálek. "Uživí mě ttto úppplně v pppohodě." "A jak to děláš, že ti to tak vynáší?" "Úppplně jednoduše. PPPřijdu ke dveřím, zzzakkklepu a řeknu - buďto si kkkoupíe BBBibli, a kkkdyž ne, tttak vám pppřečtttu alespoň jednu kkkapitttolu."

V parku sedí na lavičce stará babička a polohlasně se modlí: "Pane Bože, opět jsem nevyšla s důchodem. Prosím tě, pošli mi nějaké peníze, abych měla z čeho žít." Jde okolo mladý ateista, který slyší modlitbu staré ženy. Nakloní se k ní a povídá: "Babičko, přece byste nevěřila takovým hloupostem. Tady máte ode mě padesát korun a už nechte toho modlení." Babička si peníze vezme, poděkuje, počká až mladík odejde a povídá: "Pane Bože, moc ti děkuju za ty peníze. Ale příště mi je prosím neposílej po takovém neznabohovi!"

"Přineste mi Bibli!" přikázal představený jednoho kláštera. "Chci, aby tento mladý muž, který k nám chce vstoupit, přísahal na Bibli." Je mi líto, otče," řekl jeden mnich, "ale naši Bibli sežral pes." "Nedá se nic dělat," odpověděl klidně opat, "tak mi přineste toho psa."

Pan farář učí pana kaplana kazatelskému umění a dává mu několik důležitých pokynů a rad: "Když budeš hovořit o nebi, ať tvůj obličej září, jako by byl osvícen nebeským jasem a v tvém pohledu ať lidé uvidí odlesk nebeské slávy. A když budeš mluvit o pekle - potom postačí, když si uchováš svůj obvyklý výraz!"

Bohatý americký turista si v Jeruzelémě objedná taxík a nechá se vozit po nejznámějších historických památkách města. Po několika hodinách se potom ptá taxikáře: "Už jsme viděli skutečně všechno?" "Myslím, že už jsme všechno viděli," odpovídá taxikář. "To není možné, přece by tu někde ještě měla být nějaká stavba, kde židé naříkají a pláčou. Rychle mě k ní ještě zavezte!" "Jak si přejete, pane," odpověděl taxikář a zavezl turistu k daňovému úřadu.

Papež Pius Desátý se rozhodl, že zjistí, jaká je zbožnost moravského lidu. Proto jednoho dne v přestrojení za obyčejného sedláka vstoupil do jedné hospůdky a sedl si ke stolu, za kterým seděl místní štamgast. Štamgast vzal do ruky sklenici s pivem a na celou hospodu zavolal: "Piju desátý!" Když to uslyšel Pius Desátý, tak byl velice překvapený a v duchu si řekl: "Moravané nezklamali. Já přijdu do hospody v přestrojení, a přesto mě tu poznali a dokonce mě zde i vítají!"

"Mami, teď už vím, že Ježíšek skutečně existuje!" sděluje své poznání Jirka mamince. "A jak jsi na to přišel?" je maminka zvědavá. "Úplně jednoduše. Vedle se přistěhoval pan Vopršálek, a když se to tatínek dověděl, tak spínal ruce a volal: Ježíši Kriste, cos nám to sem poslal za prezent?"

Maminka budí svého syna: "Karle, vstávej."
"Mně se nechce."
"Vstávej, za chvíli začíná mše svatá."
"Mně se  nechce."
"Ať chce nebo nechce, tak nezapomeň, že farářem jsi tady ty!"

V neděli před kázáním se pan farář omlouvá svým farníkům, že tentokrát bude kázat kratší dobu než obvykle a vysvětluje jim, co se mu stalo: "Kázání jsem měl připravené, ale najednou přiběhl můj pes a téměř celé kázání mi roztrhal, proto dnešní promluva bude asi o polovinu kratší." Po mši svaté přijde za knězem farník z jiné farnosti, který byl shodou okolností přítomen na této bohoslužbě a povídá mu: "Pane faráři, až bude mít tento váš pes štěňata, tak bych rád koupil jedno také pro našeho pana faráře."

Rozhovor mezi svátečními lovci:
"Václave, žiješ?" "Jo."
"Josefe, jsi naživu?" "Jsem."
"A co, ty, Franto, žiješ?" "Jo, žiju."
"Tak to vypadá, že jsme trefili divočáka!"

Povídá jedna sousedka druhé: "Ty, Máňo, víš o tom, že v sousední dědině pochoval hrobník živé dítě?" "Nepovídej Jiřko. To přece není možné. To se přece nemůže stát!" "Jo, je to pravda. On pochoval živé dítě!" "A jak, prosím tě, k tomu došlo?" "Úplně jednoduše. Děcko začalo brečet, hrobník ho vzal do náruče, pochoval a děcko přestalo brečet."

Před kostelem sedí žebrák a žebrá. Kněz jde okolo a vyhání ho: "Běž pryč, tady nemáš co dělat!" "Proč bych tu nemohl sedět? A proč bych tu nemohl žebrat?" ohrazuje se žebrák. Kněz povídá: "Víš, včera jsem tě viděl sedět před evangelickým chrámem a předevčírem před synagógou. Co tedy vlastně jsi: katolík, evangelík, nebo žid?" "Otče, to víte, že jsem katolík. Ale v této tak těžké době se z jednoho náboženství vyžít nedá!"

Když Bůh stvořil zemi, tak viděl, že je to dobré.
Když stvořil rostliny, opět konstatoval, že je to dobré.
Když stvořil zvířata, opět to všechno bylo dobré.
Když stvořil muže, opět viděl, že toto stvoření je dobré.
Když stvořil ženu, tak se na ni podíval a potom řekl: "No co, však ona se namaluje."

Malý Jirka přišel ze školy s poznámkou, že neví, kdo rozbil atom. Rozzlobený otec odepíše panu učiteli: "Kdo rozbil atom, to mě vůbec nezajímá, já to stejně platit nebudu!"

Maminka se ptá malého Jirky, co probírali v náboženství. Jirka začíná vyprávět: "Paní katechetka nám dnes vyprávěla o tom, jak Hospodin poslal Mojžíše na nepřátelské území, aby tam splnil svoji záchranou misi a vyvedl Izraelity ze zajetí. Když se dostal k Rudému moři, tak poslal svoje ženisty, aby postavili pontonový most a všichni se po něm dostali na druhou stranu. Potom zavolal vysílačkou Vedení a požádal o leteckou podporu, která potom most zničila a mise byla splněna." "To vám skutečně paní katechetka říkala?" nevěří svým vlastním uším maminka. "No, úplně přesně to tak nebylo, ale kdybych ti to vyprávěl tak, jak nám to říkala paní katechetka, tak bys mi to nevěřila."

Potkají se dva dobří známí. Jeden povídá tomu druhému: "Copak jsi dnes tak vyšvinutý? Vyhrál jsi v kartách?" "Ale ne, právě naopak - přestal jsem hrát!"

Pan Kohn se najednou skácí v synagoze a je mrtev. Pan Roubíček dostane za úkol tuto smutnou zprávu šetrně oznámit jeho ženě. Zazvoní tedy u Kohnů a když přijde paní otevřít, Roubíček se ptá: "Dobrý den, prosím vás, bydlí tu vdova Kohnová?" "Ano, bydlí, já jsem Kohnová, ale nejsem žádná vdova!" Na to pan Roubíček: "Chcete se vsadit?"

Ulicí se potácí opilý muž. Je pozdě večer a právě kolem jede řeholní sestra na kole, její plášť za ní jenom vlaje. Opilec se najednou na ni vrhne a srazí ji k zemi. Pak se nad ni vítězoslavně postaví a do noci pronese s takovým pohrdáním: "To jsem si myslel, že jsi silnější Batmane!"

Pravdy o zaměstnancích a šéfech: Když zaměstnanci něco dlouho trvá, je strašně pomalý. Když něco dlouho trvá šéfovi, je pečlivý a důsledný. Když zaměstnanec něco udělá špatně, je to hlupák. Když něco špatně udělá šéf, tak co - vždyť je to jenom člověk.

Přijde malý chlapeček do prodejny, kde se prodávají náboženské předměty. Chvíli se rozhlíží kolem sebe, ukáže na předmět před sebou a povídá paní prodavačce: "Já bych prosil tady to letadýlko." "Ale to není žádné letadýlko, to je přece kříž!" odpovídá trpělivě paní prodavačka. Chlapec se chvílí zamyslí, pak ukáže na předmět vedle a říká: "Tak já bych si vzal tady to s tím pilotem!"

Lidojedi zajmou jeden manželský pár. Muž i žena jsou spolu připoutáni u kůlu a muž povídá své ženě: "Už vím, co dnes bude k obědu." "Zbláznil ses," povídá manželka, "my jsme v takovém průšvihu a ty přitom myslíš na jídlo!"

Je ráno, svatba v Káně Galilejské skončila a hosté se probouzejí. Mnozí z nich se drží za hlavu a především jeden, který trochu přebral, prosí: "Já mám takovou žízeň! Skočte prosím vás někdo pro vodu." Tu se postaví Ježíš, že dojde pro vodu. Když to ale uvidí ostatní, tak svorně zvolají jedním hlasem: "Ne, ty už ne!"

Tatínek si prohlíží žákovskou knížku svého syna, ve které je pětka. Otec se ptá: "To jsi nerozuměl otázce?" "Ale ano, rozuměl, bohužel učitel nerozuměl mojí odpovědi."

Starý žid Kohn si v obrazové galerii prohlíží Rembrandtův obraz Narození Páně. Přitom si jen tak pro sebe říká: "Ti křesťané jsou fakt divní. Na pořádné šaty nemají, spí ve chlévě, ale hlavně, že se musí nechat namalovat od Rembrandta."

Během jednoho diplomatického oběda seděl Roncalli (pozdější papež Jan XXIII.) vedle ženy jednoho velvyslance, která měla poněkud hlubší výstřih. Roncalli byl vždy velmi ohleduplný a proto během oběda nijak nenaznačil, že něco není v pořádku. Teprve na závěr jí nabídl jablko se slovy: "Přijměte toto ovoce a vzpomeňte si, co si uvědomila Eva, když snědla v ráji jablko."

Rozčilená matka telefonuje třídní učitelce: "Paní učitelko, prosím vás, nedávejte dětem početní úkoly, kde láhev piva stojí 2 koruny. Můj manžel potom celou noc nemohl spát!"

Babička se ptá vnoučka: "Tak co, Pavlíku, jak se máš?" "Ale, babi, dobře, jen s tou tvojí dcerou jsou samé problémy!"

Otec si prohlíží žákovskou knížku své dcery, ve které je tato poznámka: "Vaše dcera je strašně upovídaná." Tatínek poznámku podepíše a ještě k tomu dopíše: "A to ještě neznáte její matku!"

Povídá večer v posteli manželka svému manželovi: "Ty, mám pro tebe strašnou zprávu." "A jakou?" "No, raději ti to řeknu až ráno, protože jinak bys špatně spal."

Jeden vesničan se během trhu zastavil na jídlo v přeplněné hospodě. Našel si místo u stolu, kde už sedělo několik mužů a objednal si jídlo. Když mu hospodský jídlo přinesl, muž udělal kříž a nahlas se pomodlil. Spolustolovníci ho sledovali se zřejmým posměchem a jeden z nich se nakonec vesničana zeptal: "U vás doma to tak děláte? U vás se takto všichni modlí?" Vesničan s klidem odpověděl: "Ne, u nás se všichni nemodlí." "A kdo se u vás nemodlí?" "No," pokračoval vesničan, "tak například moje krávy, můj osel a moje prasata..."

Ptá se kudlanka nábožná jetele: "Jeteli, modlíš se?"
"Ne, já se nemodlím."
"A proč se nemodlíš?"
"Protože já nechci být spasen."

Pan farář vypráví dětem v náboženství o tom, jak se Ježíš zjevoval po svém zmrtvýchvstání: "Marii Magdalské se zjevil jako zahradník, emauzským učedníkům jako poutník a jakpak se zjevil učedníkům na břehu jezera, Františku? " "Prosím, jako bezdomovec."

Pan farář potká na ulici staršího farníka, se kterým se dá do řeči: "Pane Novák, tak jak se máte?" "Děkuji za optání, mám se dobře." "Ale slyšel jsem, že prý vaše žena je nemocná," říká kněz. "To je pravda, ale vy jste se ptal na to, jak se mám já!"

Zbožný žid se modlí a stěžuje si Hospodinu: "Bože, představ si, co se stalo. Můj syn se stal křesťanem!" A z nebe se najednou ozval hlas: "To mi povídej, můj taky!"

Kněz jede po dálnici a najednou vidí obrovskou reklamu. Je to bilboard, na kterém je Ježíš na kříži, a pod kterým je napsáno: "Naše hřebíky udrží všechno." Kněz se rozhodne, že navštíví ředitele firmy, která tímto nevhodným způsobem dělá reklamu na hřebíky, a že ho poprosí, aby reklamu stáhl, protože uráží city věřících. Kněz vyhledá ředitele firmy a přednese mu svůj požadavek. Ředitel se zamyslí a povídá: "Dobře, pane faráři, já sjednám nápravu a už zítra si to můžete zkontrolovat." Příští den jede kněz celý zvědavý po stejné dálnici, aby se podíval, jestli ředitel splnil své slovo. Na místě je skutečně jiný bilboard. Ježíš je spadený na zemi pod křížem a vedle stojí nápis: "S našimi hřebíky by se to nestalo!"

Pan farář navštíví starou babičku, která je už nemocná mnoho let. Kněz se snaží babičku utěšovat: "Babičko, buďte trpělivá a statečná, vždyť Pán Ježíš také nesl kříž a trpěl..." "No jo, ale jenom jeden den!" má babička po ruce rychlou a pohotovou odpověď.

Jeden židovský mladík říká svému kamarádovi: "O této neděli budu pokřtěn." "Cože? To nemyslíš vážně! To se tvůj otec, který byl po celý život pravověrným židem, obrátí v hrobě!" rozčiluje se kamarád. "Můj bratr bude pokřtěn o týden později, takže otec bude ležet zase hezky na zádech!"

Pan farář se ptá v náboženství malého Pepíčka: "Pepíku, a teď mi upřímně řekni, jestli se modlíš doma před jídlem." "Prosím, to já nemusím, protože moje maminka vaří dobře."

Jeden muž potká svého kamaráda ve Vatikánu a ptá se ho, co tady dělá. Kamarád mu povídá: "Ále, bbbyl jsem nnna kkkonkkkurzu v Rádiu Vvvvatikkkán." "No a jak jsi dopadl?" je zvědavý známý. "Nnnevzzzali mmmě." "A proč tě, prosím tě, nevzali? Co ti řekli?" "Řekkkli mi, že mmmě nnnemůžou vvvzít, ppprotttože nejsem pppokřtěnnnej."

Ve vlaku cestuje mladík s dlouhými vlasy a čte bibli. Najednou vykřikne na celé kupé: "Hospodin je veliký, Hospodin je borec, on převedl Izraeliy Rudým mořem. Hospodin je borec!" Naproti němu sedí pan profesor, zarytý ateista, který mladíka okamžitě schladí: "To nebyl žádný zázrak. Vždyť dnes se ví, že tam bylo sotva dvacet centimetrů vody!" Mladík se ale nenechá odradit a čte dál. Po chvilce opět zakřicí na celé kupé: "Hospodin je veliký, Hospodin je borec, protože utopil celou egyptskou armádu ve dvaceti centimetrech vody!"

Karel dostal konečně ve svých 18 letech řidičský průkaz. A protože by se rád projel autem svého otce, tak ho o to požádal. Tatínek mu na to povídá: "Dobře, když si zlepšíš známky ve škole, když budeš číst bibli a když se necháš už konečně ostříhat, tak si o tom můžeme spolu promluvit." Za dva měsíce přišel Karel opět za svým tatínkem, aby mu předložil výsledky svého snažení. Tatínek mu na to řekl: "Jsem Kájo na tebe skutečně hrdý - známky sis skutečně zlepšil, viděl jsem, jak také studuješ bibli, ale ty vlasy máš pořád dlouhé!" "Tati, to je pravda. Dost jsem o tom přemýšlel. Ale Samson měl také dlouhé vlasy, Ježíš nosil dlouhé vlasy, další velcí Boží mužové také nosili dlouhé vlasy..." Na to otec povídá: "To máš naprostou pravdu! A také chodili pěšky!"

V době totality jde po ulici pan farář s šéfem KSČ a domlouvají se spolu na důležitých opravách kostela. A jak tak jdou, potkají pana Nováka. Pan Novák pozdraví: "Čest práci, soudruhu předsedo. Chvála Kristu, pane faráři." Kněze i předsedu to zarazí a tak si řeknou, že pana Nováka vyzkouší, na čí stranu se kloní víc. Zavolají ho a pan farář se ho ptá: "Pane Novák, kdo stvořil svět?" "Samozřejmě, že Pán Bůh, pane faráři! Ale s vydatnou pomocí Sovětského svazu, pane předsedo!"

Přijde dcera celá zničená ze schůzky a říká své mamince: "Mami, představ si, že mě dnes Karel požádal o ruku!" "A proč jsi tak smutná?" ptá se matka své dcery. "Když on mi mimo jiné řekl, že je ateista. Vždyť on vůbec ani nevěří, že existuje peklo!" "Víš co? Klidně si ho vezmi, však mi mu ještě ukážeme, jak šeredně se mýlí!"

V armádě slavili kamarádi povýšení svého spolubojovníka na kapitána. Někdo mu poslal blahopřejný dopis, ve kterém stálo: "Srdečně blahopřeji - Mt 2,10." Vojákům chvíli trvalo než sehnali bibli, kde potom mohli číst desátý verš druhé kapitoly Matoušova evangelia: "Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí:"

Manželé Vomáčkovi přijdou do nebe. Dívají se kolem sebe a vidí takovou krásu, jakou dosud nikdy neviděli. Manžel se potom vyčítavě podívá na svoji manželku a povídá: "Kdybys pořád neotravovala s tou zdravou výživou, tak jsme tu mohli být už minimálně dvacet let!"

Pan Novák spěchá domů a zkracuje si cestu přes rybník. Najednou pod ním začne praskat led. Pan Novák se vyděsí a rychle začne prosit Ježíše: "Ježíši, jestli ten rybník ve zdraví přejdu, dám v kostele do košíčku sto korun na chudé." Led přestane praskat a v panu Novákovi se to nějak rozleží. V duchu si pro sebe říká: "Sto korun, to je zbytečně moc! Dám desetikorunu, to musí stačit." V tom pod mužem opět zapraská led. Pan Novák se podívá k nebi a povídá: "Pane Ježíši, copak nerozumíš žertu?"

Baví se dva opilí... Jeden říká: "Asi začínám vidět dvojmo." Druhý vytáhne stokorunu a řekne: "Tady máš ty dvě stovky, co jsi mi kdysi půjčil!"

Stoletá babička říká při rozhovoru s novinářem, v čem je tajemství její dlouhověkosti: "Já na zlepšení trávení piju pivo, při nechutenství bílé víno, při nízkém tlaku červené víno, při vysokém tlaku koňak, a když jsem nachlazená, tak si dám slivovici." "A babičko, kdy pijete vodu?" ptá se novinář. Babička se zamyslí a povídá: "Tak takovou chorobu jsem ještě neměla."

Jarda luští křížovku a nakonec se obrátí na tatínka. "Už to mám hotové. Chybí mi už jenom poslední slovo." Tak to musíš za maminkou..."

Malá Terezka luští křížovku a ptá se tatínka: "Tati, jak se řekne hrůza na šest?" "Svatba," odpoví otec.

Pan Vopršálek luští křížovku a najednou se ptá manželky: "Jitko, prosím tě, nevíš ženské hlasy na čtyři?" Jitka se zamyslí a povídá: "Kájo, to budou určitě drby."

Pan farář přijde do kostela a nevěří vlastním očím. Paní Nováková se zbožně modlí v kostelní lavici a na lavici před sebou má umělý chrup. Kněz se zájmem povívá: "Asi vás to rušilo při modlitbě, že?" "Ale kdepak, ten chrup patří mému manželovi. Musela jsem mu ho vzít, aby mi mezitím doma nesnědl bábovku."

Baví se spolu katolický kněz, pastor a rabín, jak nakládají s příspěvky od svých věřících. Kněz říká: "Já udělám na zemi křídou čtverec, peníze vyhodím do vzduchu a co spadne do čtverce, to je pro chudé, co spadne mimo čtverec, to si nechám." Pastor povídá: "Já to dělám podobně. nakreslím na zem křídou kruh a peníze vyhodím do vzduchu. Co spadne do kruhu, to je pro chudé, co spadne mimo kruh, to si nechám." Rabín jenom kroutí hlavou a říká: "Já nic na zem nemaluju. Vyhodím peníze do vzduchu. Co chce Hospodin pro chudé, ať si vezme a co spadne na zem, to je moje."

Nedělní kázání se táhne a pan farář ho neustále prodlužuje. Promluva nemá konce a kněz navíc ještě podotkne: "Co bych vám ještě tak mohl říci?" A z jedné lavice se ozve: "Což takhle říct - Ámen!"

Pacient se po náročné mnohahodinové operaci probere z narkózy. Vedle sebe vidí postavu celou v bílém a tak ptá: "Pane doktore, tak co, podařila se operace?" "Já nejsem žádný doktor, já jsem svatý Petr."

Policista na americké dálnici zastaví auto řeholních sester, které jede velmi pomalu. "Proč jedete tak pomalu, vždyť jste na dálnici," ptá se policista. Sestra, která řídí, povídá: "Tady kolem nás jsou všude cedule s číslem 30, tak jsem si myslela, že to je rychlostní limit 30 mil za hodinu." "Ne, to není limit rychlosti, to je milá sestro číslo dálnice," odpovídá trpělivě policista. "Odpusťte, to jsem nevěděla." Policista se podívá dozadu a na zadních sedadlech vidí dvě sestry bledé jako stěna, které drží ve svých rukou křečovitě růženec a modlí se ze všech sil. Muž zákona se zeptá řidičky: "A co ty sestry vzadu, co s nimi je?" "Ale nic, před chvílí jsme sjely z dálnice číslo 130."

"Jste věřící?"
"Kdepak, já jsem ateista!"
"Opravdu?"
"Jako že je Bůh nade mnou!"

Pilát si nechá zavolat Josefa z Arimatie na kobereček a je pěkně naštvaný: "Jak sis jenom mohl dovolit nabídnout Ježíšovi svůj hrob?" Josef ale jenom mávne rukou a povídá: "Vždyť to ani nestojí za řeč, to je jenom na tři dny!"

Vběhne udýchaný řidič do hospody a ptá se: "Chlapi, prosím vás, kdo má tady ve vaší obci velkého černého tlustého psa s bílým obojkem?" "Takového psa u nás nikdo nemá," odpoví všichni jako jeden muž. "Tak v tom případě jsem přejel vašeho faráře!"

V jedné televizní soutěži dostane soutěžící otázku, jak se jmenovali rodiče Ježíše Krista. Soutěžící přemýšlí a přemýšlí a nakonec řekne: "Šmarjá Józef, teď si fakt nevzpomenu."

Ve farnosti se světí dva nové zvony. Těsně před svěcením pan farář vysvětluje lidem: "Milí farníci! Tyto zvony nebudou zvonit pouze před bohoslužbami, ale také při požárech, bouřkách, návštěvě biskupa a při jiných pohromách."

Turista při návštěvě Svaté země zavítá také ke břehu Genezaretského jezera. Na břehu stojí malá lodička, která převáží turisty na druhou stranu. Muž se tedy ptá majitele lodi, kolik stojí plavba lodičkou na druhou stranu a doví se, že deset dolarů. "Není to trochu moc?" diví se turista. "Milý pane, nezapomeňte, že toto je jezero Genezaretské. Po něm chodil Pán Ježíš pěšky!" odpovídá lodník. Turista se usměje a řekne: "Ani se mu nedivím, při takových cenách!"

Malý Jirka se úpěnlivě modlí: "Pane Bože, já ti slibuju, že už budu konečně hodný a že budu poslouchat. Ty mi zase ale slib, že už nebudeš dávat vitamíny do mrkve a do špenátu, ale do zmrzliny a do čokolády!"

Bohatý podnikatel si na smrtelné posteli k sobě pozval kněze a ptá se: "Pane faráři, když vám v poslední vůli odkážu milion korun, mohu být spasen?" Kněz se dal do vysvětlování: "Ke spáse je třeba mít víru, litovat všech svých hříchů, vyzpovídat se...ale myslím, že s tou poslední vůlí by to také určitě stálo za zkoušku."

Paní katechetka se ptá dětí v náboženství, kde je Pán Ježíš dnes. Přihlásí se malá Maruška a říká: "Pán Ježíš je v nebi." Pak se hlásí Anička a povídá: "Pán Ježíš je v mém srdci." Nakonec se přihlásí Pepíček a suverénně prohlásí: "Já to vím zcela přesně, protože Pán Ježíš je u nás v koupelně." Celá třída ztichla a paní katechetka upadla do velkých rozpaků. Když se vzpamatovala, tak se zeptala chlapce, jak to myslel. Pepíček na to povídá: "No, když můj tatínek ráno vstane, tak buší na dveře koupelny a křičí: Ježíší Kriste, jak dlouho tam ještě budeš!"

Pan farář byl na návštěvě u Nováků, kteří patří k jeho dobrým farníkům. Při odchodu se ve dveřích ještě se všemi loučí, podává všem ruku, i malému Pepíkovi. Ten však mlčí a nic neříká. Rodiče proto povzbuzují svého syna: "No tak, Pepíku, co se říká?" A z Pepíka vypadne: "Pán Bůh zaplať, že odcházíte."

V kostelní lavici sedí vedle sebe boháč a chudák a oba se modlí. Boháč se modlí velmi dlouho, zatímco chudák velmi krátce. Boháčovi se to nelíbí a tak pokárá svého souseda, že modlitbu odbyl. Chudák má ale vysvětlení hned po ruce: "Podívejte se, pane, vám se to modlí! Vy děkujete Hospodinu za velkou vilu s bazénem, za tři auta, bohatou manželku, dovolenou v Americe, golfové hřiště, zlaté hodinky a plno dalších věcí. Ale za co můžu poděkovat já? Za utrápenou ženu, deset hladových dětí, dvě slepice, jednu kozu a jsem hotov!"

Svatá Rodina je na koupališti. Svatý Josef plave ve vodě, zatímco Panna Maria se opaluje a chytá bronz. Jenom malý Ježíšek chodí po vodní hladině a křičí: "Já se chci také koupat, já se chci také koupat!"

Jeden kněz byl velice populárním kazatelem, který často používal myšlenky velkých myslitelů a filosofů. Lidé, kteří neznali zdroj jeho myšlenek, pouze žasli a obdivovali svého kněze. Jednou v neděli seděl blízko ambónu, od kterého kněz kázal, jeden starší muž, který pozorně naslouchal. Pan farář nedokončil ještě ani pátou větu svého kázání, když onen starší muž řekl dost nahlas, aby to slyšeli ti kolem něho: "To je svatý Augustýn." Kněz se trochu zamračil a kázal dál. Sotva řekl několik dalších vět, muž prohlásil opět dostatečně hlasitě: "To je od Exuperyho." Kněz se nadechl a pokračoval v kázání. Za chvíli bylo opět v kostele slyšet: "To kdysi řekla Matka Tereza." To už knězi došla trpělivost, obrátil se k muži a řekl: "Jestli toho vyrušování okamžitě nenecháte, nechám vás vyvést z kostela ven!" Muž se podíval na kněze a povídá: "Tato myšlenka je tentokrát původní!"

Pepíček se doma chlubí mamince: "Mami, dnes jsem byl jediný, kdo se ve třídě přihlásil." "Výborně," chválí maminka svého synka. "A na co se paní učitelka ptala?" "Ptala se, kdo ve třídě rozbil okno."

Maminka napomíná svého syna: "Jirko, ty drmolíš modlitbu tak, že ti nerozumím ani jediné slovo!" "To mami ani nemusíš, já se přece modlím k Pánu Bohu a ne k tobě," má Jirka rychlou odpověď.

Kněz: "Co víte o bibli?"
Ateista: "Pohádky nečtu!"
Kněz: "A víte co je to korán?"
Ateista: "To jsou všechno nesmysly!"
Kněz: "A co si myslíte o budhismu?"
Ateista: "Nic z toho mě nezajímá, protože jsem ateista!"
Kněz: "Pane, vy nejste žádný ateista, vy jste ignorant!"

Pan farář ve vyučování náboženství zkouší děti a ptá se: "Děti, co nám asi chce říct podobenství o dělnících na vinici, kdy nakonec stejně dostanou ti, co pracovali od rána, i ti, co přišli až pozdě odpoledne?" Malý Pepíček má pohotovou odpověď: "To je, pane faráři, přece jasné - abychom nechodili tak brzy do práce!"

Kněz se ptá rodičů, kteří přinášejí své dítě ke křtu: "A jak se bude váš malý jmenovat?" Maminka odpovídá: "Charles David Frederik Gerald Hubert Irwin." Když to kněz slyší, tak se nakloní k ministrantovi a povídá: "Prosím tě, dones víc vody!"

Jeden mladý muž navštíví svého kamaráda holiče, aby se u něho nechal ostříhat a přitom se baví spolu o dovolené. Holič mu radí: "Jestli ti mohu něco doporučit, tak jedině Itálii. To je sluníčko, moře, uvidíš krásné ženy, audience u papeže, co bys ještě mohl chtít?" Muž si tedy nechá poradit a jede do Itálie. Jenže zrovna ten týden neustále prší, koupat se nedá, krásné ženy nikde nejsou vidět a papež je nemocný, takže audience odpadá. Mladý muž je pěkně naštvaný na kamaráda holiče a tak si řekne, že mu to pěkně spočítá. Až k němu přijde po dovolené, tak hned začne: "Ta dovolená byla supr. Celý týden svítilo sluníčko, koupání v moři, kolem krásné ženy a nakonec audience u papeže. Poklekl jsem před ním, on na mě vložil ruce, aby mi požehnal a pak se mě zeptal: Prosím Tě, kterej ňouma tě stříhal?"

Kněz je přeložen na nové místo a tak se loučí se svými farníky a těší je těmito slovy: "Nebojte se, přijde sem kněz, který je mnohem lepší než já!" Načež jeden starší farník podotkne: "Otče, to nám sliboval i váš předchůdce!"

Za knězem přijde s prosbou o pomoc ustaraná žena. Vypráví mu o všech svých těžkostech - muž pije, děti jsou nemocné, králíci pochcípali, navíc je rodina pěkně zadlužená...Když asi hodinu přednáší knězi tyto své litanie, tak žena prohlásí: "Otče, to je neuvěřitelné, jak vy dokážete člověku pomoci! Když jsem za vámi přišla, tak mě bolela hlava, ale teď už mě nebolí!" "Není se co divit," říká si kněz v duchu sám pro sebe, "teď bolí zase mě."

Do nebe se hrne skupina žen. Svatý Petr se postaví před nebeskou bránu a povídá: "Vy, kdo jste byly po celý život věrné svému muži, můžete dovnitř. Ostatní čelem vzad a rychle do očistce." Všechny ženy se obrátí čelem vzad a odchází. Jenom jedna si to vykračuje neustále dopředu. Svatý Petr se na ni podívá a potom zakřičí na ty ostatní: "A tady tu hluchou vezměte také s sebou!"

Matka Tereza přijde do nebe a už se těší, že se po životě plném odříkání bude mít konečně dobře. Ovšem jaké bylo její překvapení, když na snídani dostala obyčejnou sušenku. "Oběd už ale bude určitě stát za to!" těší se Matka Tereza. Ale co to? Na oběd dostala opět jednu sušenku. "To je divné, asi to nejlepší nechávají na večeři!" říká si Matka Tereza. Ale i k večeři dostane sušenku. To už nevydrží a jde za svatým Petrem: "Svatý Petře, já jsem se tak těšila do nebe! Všude se mluví o tom, jak je to tady hezké, ale vy mi tady dáte k jídlu obyčejnou sušenku!" Na to povídá svatý Petr: "Matko Terezo, musíte přece uznat, že nemá cenu, abychom tady vařili pro jednoho člověka!"

V jednom skotském kostele se konala sbírka na opravu kostela. Kostelník obcházel věřící a vybíral peníze do farářova klobouku. Nikdo z věřících ale nic nepřispěl. Když se to kněz na konci mše svaté dověděl, tak radostně poznamenal: "Děkuji ti, dobrý Bože, že se mi alespoň vrátil můj klobouk!"

Za knězem přijdou dvě znesvářené sousedky. První hned spustí: "Otče, této své sousedce jsem půjčila hrnec a ona mi ho nechce vrátit!" "Proč jí ho nechceš vrátit?" ptá se kněz té druhé. Ta se však nedá: "Za prvé mi nic nepůjčila, za druhé byl ten hrnec děravý a za třetí jsem jí ho už dávno vrátila!"

Po mši svaté říká kostelník panu faráři: "Otče, dnes jste se na kázání moc nepřipravoval - bylo tak jednoduché, že jsem mu rozuměl i já!"

Starý pan farář měl ve zvyku, že často bouchal rukou o kazatelnu, aby dodal svým slovům ještě větší váhu a sílu. Jednoho dne připevnili ministranti nic netušícímu panu faráři na kazatelnu rýsováčky. Byla právě slavnost svatých Petra a Pavla. Kněz vystoupil na kazatelnu a začal kázat: "Svatí Petr a Pavel, to byli..." A jak měl ve zvyku, bouchl rukou o kazatelnu. Potom už jenom vyslovil slova, která farníky skutečně zarazila: "Kluci darební!"

"Halóó, je to Úřad pro český jazyk?"
"Hej, čo si želáťe?"